Menorca - láska n/...

Menorca – láska na první pohled.
Baleárské ostrovy už dlouho miluji a nedám na ně dopustit, zatím jsme však měli možnost navštívit pouze Formenteru, Ibizu a nesčetněkrát moji milovanou Mallorcu. Myslela jsem, že mě nemůže už nic překvapit. Ale nebudu předbíhat.
Vydali jsme se v poledne na letiště do Prahy se značným předstihem, přece jen D1 není úplně ideální na cestování. Vše šlo jak po másle, tak jsme se stavili asi 70 km před Prahou i na oběd, času bylo habaděj. Bohužel co čert nechtěl, když jsme chtěli dále pokračovat v jízdě do Prahy, na 63 km se sťuklo 5 aut s autobusem, a to v zúžené části D1, takže kolona a postáli jsme si tam přes hodinu. Krve by se ve mně nedořezal, ale naštěstí se to pak hnulo a mi vítězně a na čas dorazili na Václavovo letiště.
Přistáli jsme. Byla tma, ale všude klid, maličké letiště, vůně moře a pinií nám lezla až pod kůži. Moc příjemné. Náš hotel byl 25 km severně od letiště v Mahonu, ve středisku Son Parc. U hotelu Beach Club jsme vystoupili sami. Jak se později ukázalo, kromě jedné české rodiny jsme v hotelu byli jako Češi zřejmě úplně sami. Usnuli jsme znaveni cestou. Ráno nás probudil hukot moře a šumění větru. Všude naprostý klid. Domnívali jsme se, že hotel je ze dvou třetin prázdný. Omyl! Byl zcela zaplněn, jak mi sdělil delegát z CK Fischer. Takže jsme se potkávali pouze s Němci, s Italy a Španěly. Na žádnou jinou národnost jsme nenarazili. Ten klid byl tak nakažlivý, že vás to nutilo zpomalit, přepnout do klidového režimu a užívat si to. A my si to opravdu užívali.

V recepci jsme si hned ráno po příjezdu zamluvili auto na celou dobu pobytu a po snídani vyrazili na průzkum Menorcy. Menorca je svou rozlohou minimálně poloviční než Mallorca, není tak kopcovitá a nejvyšší hora, Monte Toro, měří pouhých 362 m.n. mořem. Je ale téměř celá prohlášená přírodní rezervací, je doslova protkaná cyklostezkami a farmami, kde si koupíte, na co máte chuť. Přírodní sýry, sobrasadu, gazpaco, ensaimadu a jiné dobroty.

Kdo má rád historii, jistě si také přijde na své. Na Menorce teprve v nedávné době bylo odkryto mnoho nalezišť z doby až 2 000 let před naším letopočtem! Těmito památkami je Menorca rovněž doslova posetá.

Navštívili jsme několikráte i hlavní město Mahón, které je zařezáno do pevniny malebným přístavem. Mahón není nijak závratně velký, může mít cca 10 000 obyvatel, ale své kouzlo jistě má. Každou sobotu jsou na hlavním náměstí místní trhy a najdete tam, na co si jen vzpomenete.
Dalším městem, které mě dostalo, byla na jihozápadě Ciutadella. Staré domy, nádherní , usmívající se lidé, prostě jsem ani nedýchala, jak jsem se snažila všechno do sebe vstřebat a nasát.

Zvláštní kapitolou jsou na Menorce pláže. Tolik krásných a rozmanitých pláží jsem zatím neviděla na žádném ostrově. V průvoci je dokonce uváděno, že Menorca má dohromady více bílých pláží než Mallorca s Ibizou dohromady.
Už tomu věřím. Na většinu pláží sice musíte dojet autem a po té třeba i 300 metrů jít pěšky, ale odměna je vždy sladká. Taková zákoutí, bílý písek a průzračné moře se vidí dnes už málokde.
Nebudu popisovat, jak jsem každý den žasla nad neskutečným klidem, jak jsme se ráchali v teplém moři, jak Jakub prudil, že s námi už po žádných památkách nebude jezdit, zkrátka Menorcu si musí asi prožít každý sám a kdo tam nebyl, neuvěří. Já tam byla a proto už přístí rok máme jasno, kam se poletí v září. 

Většinou prožitou dovolenou vstřebávám až doma a těším se zase někam jinam. Pak mi to všechno dochází,až když stříhám video, většinou u toho brečím. Na Menorce jsem brečela a ještě jsme ani neodlítali. Věděla jsem totiž už dávno před návratem, že tento ostrov se mi zaryl pod kůži a bude mi po něm smutno. A je. Už teď se tam těším znovu...Adiós, buena Menorca! 