Tak je to tady...Někdy začátkem roku jsem si vzala do hlavy, že kromě Řecka chci znovu vidět po letech i mou milovanou Mallorcu.
Vše začalo poněkud dramaticky. Začátkem roku jsem zablokovala dovolenou na Mallorcu pro mě, mého nejmladšího syna Jakuba a samozřejmě mého muže. Ale osud tomu chtěl jinak a událo se, co se událo. Všichni jsme se docela těšili, že po ne moc vydařeném letošním létu si ještě na podzim trošku přihřejeme kosti u moře na Mallorce. Bohužel se stalo, že můj muž začátkem prázdnin havaroval na paragladingu a skončil po převozu vrtulníkem v Ostravské fakultní nemocnici se zlomeným bederním obratlem a vykloubeným ramenem. Uf...Nemá ale zasaženou míchu a vše by mohlo dopadnout dobře, ale bude to trvat poměrně dlouho. Minimálně do konce září pobyt v nemocnici a zatím na invalidním vozíku, pak bude následovat rehabilitační ústav v Hrabyni a to tak na 3 měsíce. Vše se začalo sypat, pomyslela jsem si. Musela jsem převzít otěže firmy a k tomu přidat ještě i svou práci a jet pokud možno dál. A co se zaplacenou dovolenou? První myšlenka byla, vše zrušit. Manžel mě ale přesvědčil, že za tu práci, kterou teď dělám vlastně za nás oba, si přece tu dovolenou zasloužím. Navíc tak trošku i tušil, jak jsem se na mou milovanou Mallorcu těšila. Je to jeden z mála ostrovů, kam se prostě nejde nevrátit...a vracím se už asi po páté a stejně vím, že to nebude ani tentokráte, pokud zdraví dovolí, naposledy. Místo manžela tedy s námi letí moje kamarádka z mládí Zuzanka, která ještě nikdy neletěla letadlem a o to bude asi i veseleji. Vyrážíme zítra ráno, pokud se prokoušeme mezi návštěvníky Mošnova, přiřítivši se na Den NATO a neodletíme bombardérem B52, tak v poledne odlétáme! Přeji všem krásné babí léto a barevný podzim.