Korfu :-) tentokráte u Páji - Ostrovanky

Tak se nám to krátí...za pár dní vyrážíme s nejmladším synem na návštěvu k Pavle – ostrovance a budeme u nich přebývat téměř 14 dní..Dobře jim tak..:-)) Každopádně bude ale jistě veselo, protože  s sebou bereme i naši babičku a tetu, budou ale ubytovány jinde, to by asi Pavlin manžel nerozchodil...:-)) a aby toho nebylo málo, letí s námi ještě i kamarádka s dcerou a milovanou kamarádkou Jakuba v jednom Karolínkou a budou bydlet v apartmánech jako naše babička a teta...Takže opět docela slušná parta lidí....co říkáte? :-)) Tak se těšte, budu psát, až se mi zklávesnice bude kouřit...Krásné léto!

Tak jak jsem už psala, dorazili jsme na Korfu v pořádku, byli srdečně přivítáni a ted užíváme...:-)

Tak jsem si řekla, že dnes se mohu rozepsat trošku více, jelikož relaxuji po dni plném sluníčka a neuvěřitelných dětských rozborů a zpěvů po cestě autem z Benitses. Ale začnu od začátku:

Včera ráno jsme vyrazili na letiště. Vše v pohodě, akorát odlet zpožděn o 1,5 hodiny. Co se dalo dělat. Děti si zábavu na letišti našli. jen ještě musím osvětlit, kolik nás vlastně letělo. Původně jen já a Jakub, hlídat děti na 14 dní Pavle – Ostrovance. Ale já chtěla vzít ještě svou mámu a ukázat jí Korfu, tak jí Pavla zajistilka ubytování v Benitses u své kamarádky Ivetky. No a aby tam nebyla máma sama, tak jsme přesvědčili naši tetu, aby letěla taky. To už jsme 4 kusy. Pak se rozhodla, když se dověděla kamarádka Jakuba, Karolínka, a její maminky Markéta, kam letíme, že by chtěly obě s námi taky...Dokoupily se letenky i ubytování u Ivetky. A už nás bylo 6 kusů. Jenže ještě volal můj dobrý kamarád keramik Petr, že by rád někam na dovolenou se svou přítelkyní Ivou a prý kam letím já s rodinou. Tak dostal info a nakonec se přikupovaly letenky další dvě, jelikož zhodnotili, že v Řecku ještě nebyli a chtějí to vidět a mohou se s námi na Korfu během pobytu setkat. Ubytovali jsme je u kamarádky v Liapádes Editky. Počítáte dobře? tak to je nás už 8 kusů. No a protože pod deset kusů je asi nad mé možnosti, co čert nechtěl, ještě se tři týdny před naším odletem ozval kamarád Saša, prý jedou autem na Korfu s přítelkyní a rádi by dostali ode mě nějké info a případně abychom se tady setkali. No a to je konečné číslo.

Doletěli jsme asi po šesté, vzali auta, která nám zajistila Pavla a jeli ubytovat baby do Benitses. Vše jsme našli, ubytování moc hezké a milé a ženské byly nadšené. Pro Petra s Ivou si přejela z Liapádes Edita.

V Benitses jsme si chvíli poseděli, já si dala po cestě kafe a vydali se až o půl desáté do Kerkyry k Pavle domů. Čekal nás její muž a pomohl nám s kufry. Děti už prý spí...Prdlajs! Jak nás uslečeli na schodech, bylo po spánku. Ubytovali jsme se a děcka ještě chvíli řádili a vyprávěli si, co se událo zatím, co se neviděli. Šli spát až po jedenácté. Já si ještě dala pivo s Pavlou a jejím mužem a odpadla jsem taky, i když jen relativně. Do půl třetí jsem nemohla usnout únavou.

Ráno mě vzbudilo docela hodně hlasité zvonení zvonů Ag. Spirydona. :-)) Vše natočeno, protože kdo neuslyší, neuvěří!:-)

Dopoledne jsme lenošili doma a po obědě se vydali s dětmi do Benitses za babama a celý den strávili všichni u moře. Teď máme od Pavly slíbenou zmrzlinu na Listonu, tak musím končit, jelikož mě už tahají, abych šla a oni to náhodou neprošvilhli. Jen dodám že je hodně teplo a voda jako kafe. Všechny vás zdraví zvláštní zpravodaj z Korfu – Edita

...aneb nekonečný příběh na pokračování...

Nejprve se omlouvám, ale nějak tady nestíhám psát...Odpočinek se moc nekoná, ale já jsem ve svém živlu a v jednom kole...Začneme po pořádku:

V pátek jsme se seznamovali s okolím a povalovali se na bezvadné plážičce v Benitses, kousíček od ubytování mých bab. Majitelka apartmánů, kde baby přebývají, je češka, neuvěřitelně bezvadná ženská, Iveta, která jim dokonce vozí i nákupy co chtějí z levnějších supermarketů...Co potřebují, to za chvíli mají...opravdu super baba. Má tam teď momentálně i dvě malá štěňátka neurčitého druhu a dva maličké dvouměsíční kocourky...Vy kdo znáte našeho Jakuba a babičku víte, proč to píšu...Ti dva, včetně Karolínky a dětí od Pavly jsou absolutně nadšení a zvířátka mají co dělat, aby zavčas uprchla...:-)Jen dodám, že Ivetka má ještě některé termíny letos v létě volné a pokud by měl někdo zájem, klidně mi pak napište, na Ivetku nás nasměruji. Opravdu levné a příjemné ubytování, vše nafoceno, fotky dodám.

V sobotu jsme se vydali po domluvě s kamarádem Sašou,který je na Korfu obytňákem se svou přítelkyní, že za nimi přijedeme na pláž ke Korisonskému jezeru a on mi předá plzeňské pivo,které mi dovezl autem pro Pavlu a jejího muže. Na pláži to moc idylicky nevypadalo, jelikož se ten den poměrně dost rozfoukalo a my tam zažili téměř písečnou bouři, nebo chcete-li písečný peeling.. Shrnu to, pivo máme a babička měla písek i mezi zubama. Po cestě zpátky jsme zastavili na místní farmě, kde to už znám na papu a holky se nejprve cukaly, že nechtějí a p. ale nakonec jsme po saganaki, kleftiku a pomazánce z oliv a frapé mlaskali všichni.

Při návratu do Benitses jsme se s Jakubem rozhodli, že tam zůstaneme i spát, ať si od nás korfská rodinka odpočine, jelikož Pavla měla volno. Opravdu to znělo nevinně. Já nakoupila Retsinu, místní víno, typické svým zráním v pryskyřičných sudech, jelikož jsem o tom všem vyprávěla a baby to chtěly vyzkoušet. Popíjely jsme, děti nám hráli divadlo a mě najednou napadlo, že je tam velké ticho a že bychom mohly zpívat...Spustila jsem a teta se okamžitě přidala. Řvaly jsme tam až do půlnoci, já pak ani mluvit nemohla a tolik moravských a valašských lidovek, včetně Werichových a jiných písní, jistě v Benitses nikdy neslyšeli. Docela jsme se opravdu i nasmály, v jednu chvíli mě chtěl dát Jakub pusu a převrhl mě i s židlí na znak...já ležela na zemi a co už...dál přece nespadnu..tak jsem ještě labužnicky vyfoukla kouř z cigarety a baby doslova řvaly smíchy, až Markéta prosila, ať toho už necháme, že jí strašně bolí lícní kosti.

V neděli dopoledne jsme odjeli všichni do Kerkyry, jelikož nás Andreas pozval k nim domů na oběd. BaBY nejprve že ne, že to není vhodné, že nechtějí otravoval, ale nakonec se nechaly umluvit, že by se mohl i Andreas urazit a šly. Před tím jsme si ale důkladně prolezly Kerkyru, její uličky a zákoutí, nakopily tretky, vyzkoušely různé modely, kumkvat a jiné dobroty a vrátily se na oběd. Shrnu to – bylo veselo, jídlo bylo úžasné, pečené v peci na chleba, prostě to nemělo chybu a nakonec jsme odcházeli všichni na místní pláž k pevnosti až v pět odpoledne. Pak jsme si dali zmrzlinku, kterou jsme slibily dětem a holky odjely zpátky do Benitses. Na cestě zpět jsme s Pavlou a dětmi zašli na Liston, kde právě prbíhal koncert místního Joe Cockera. Byla to pohoda a vlahý večer neměl chybu.

Včera měla Pavla trošku času a děti musely doma civičit na piáno, tak jsme zase odjeli s Jakubem do Benitses sami. Říkala jsem si,, že naše teta je jak černoch, že si musím taky poležet na sluníčku trošku déle a jak jsem dopadla vám nepřeji vidět! Rak je proti mě bledý odvar! Ale vyfasovala jsem mast od doktora a musím říct, že mi to do rána zhnědlo a můžu jít dnes do toho nanovo...:-) Do Kerkyry jsem se vrátila sama, jelikož tam Jakub chtěl zůstat a my s Pavlou se měly setkat s mými přáteli na kafíčku na Listonu, kteří přiletěli zároveň s námi a bydlí u kamarádky Editky v Liapádes. Petr s Ivou dorazili včas a bylo si co vyprávět a dotazovat se, jelikož chtěli poradit i výlety, kam se mají vydat co vidět. S nimi jsme to měli domluveno na čtyři a jelikož se ještě ozval i Saša, že by se chtěl s Psvlou setkat také, tak jsme setkání směřovaly na hodinu šestou, kdy zase pro změnu Petrovi s Ivou odjížděl poslední autobus do Liapádes. Pak dorazil Saša s Monikou. Smály jsme se pak s Pavlou, že tam máme spolu úřední hodiny a že se jen mění naši hosté...:-)) Kdoví, jak to vnímali místní číšníci. Po audienci jsem vyfasovala Zuzanku, Daník musel na piáno  a jely jsme spolu do Benitses pro Kubíka. Nějak jsme tam zabředly, děti nám dělali módní přehlídku a Jakub to komentoval a tak jsme domů do Kerkyry dorazili všichni až před desátou. Já ještě měla telefonický hovor s mým mužem,který se mě nenápadně zeptal, kolik jsem vybrala z našeho účtu a já že zatím vůbec nic, že mám co jsem jsem si vzala a on mi na to sarkasticky odpověděl, že bych na Kerkyře mohla tím pádem i zůstat, že by nás to možná vyšlo levněji...:-))

Večer byl klasicky ukončen pivem a teď je ráno a posádka ještě chrní a pak vyrazíme po snídani zase do Benitses, protože Pavla má dnes hodně práce, tak beru s sebou všechny děti,.Plánujeme to tak, aby děti byli spíše u moře, protože děti Pavly to tu znají a jezdit autem po výletech se jim nechce. Takže až zítra plánujeme další výlet, pravdědopodobně do Achilionu, ve čtvrtek – ale to baby v Benitses ještě neví, jsme všichni pozváni na ponorku od kamarádky Editky a ještě pojedeme do kláštera v Paleokastríse a za Petrem do Liapádes a v neděli jsme pro velký úspěch  a asi jsme byli i hodně Andreasovi sympatické, pozváni všichni k Pavle na závěrečný oběd, jelikož v pondělí letíme domů. Tak to tu letí a dnes a zítra je stávka, tak možná budu stávkovat i já...u vody...páá a všem hezký den...a všechny zdraví z Kerkyry a slanou pusu posílá zvláštní zpravodajka Edita.

Dny ubíhají a už je tu skoro konec týdne...

Tak jsem se ještě rozhodla chvíli pokračovat ve svém tlachání, ať víte, že tu jen neležíme u vody, i když je to opravdu naše společná oblíbená činnost. :-)  Ale i u vody je veselo...Jakub plavat malinko uměl, ale většinou v bazénu. V moři měl strach...a světe div se, plave jak drak, dokonce s brýlemi a šnorchlem a já jen vyvaluji zraky...

Ve středu byla dopoledne grilovačka na pláži, nikoliv kuřat, ale nás samotných, jelikož je tu opravdu dost teplo, včera večer kolem osmé bylo 28 stupňů. Děti se koupali a řádili ve vodě. Navečer jsem ženské přesvědčila, že by bylo dobré i něco vidět a vyjeli jsme všichni na nedaleký kopec, kde má postavené své sídlo císařovna Sissy. Já osobně jsem tu byla už po třetí, přesto se mi tu vždy líbí, ale baby byly nadšené. Jakuba to trošku nudilo a neustále opakoval, že on už je tam také po třetí...:-)) a s dostatečným důrazem...:-) Protože jsme se tam ocitli navečer, bylo příjemně vlaho, foukal jemný vánek a lidí tu bylo, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky...prostě paráda...Prolezli jsme to křížem kráže, udivené výkřiky nad krásou Achilionu z úst naší tety Jany mám zachyceny na videu, protože to je nenapodobitelné..:-)

Večer jsme s Jakubem zůstali v Benitses na noc a já učila paní domácí plést košíky z pedigu, čemuž ona moc ráda podlehla a musím říct, že na to, že to držela poprvé v rukou, byla moc šikovná. Už uvažuje o tom, že si nechá pedig dovézt od táty, který má i s maminkou za ní přijet na Korfu.

Čtvrtek jsme klasicky dopoledne proleželi a pláži a v jednu jsem je vyhnala, aby se šly baby obléci a vyjeli jsme do Paleokastrísy, na slíbenou ponorku, kam nás pozvala Edita Kachlová. Mezitím ještě však pči opékání se na sluníčku mi zazvonil telefon. Vzala jsem to a ozvala se mi paní z letecké společnosti smartwings, prý se moc omlouvá, ale náš odlet domů přeložili na místo z plánovaného v 16,00 na 22,25 z Kerkyry. Ženské byly nadšené, že tu budeme ještě trošku déle, protože se jim tu asi opravdu moc líbí. No a já té paní akorát odpovídala, aby nemusela volat každému zvlášť, že s námi je tu ještě teta, Markéta s Kájou, Petr s Ivou a babička, že to jednoduše vyřídím..paní  s údivem v hlase se mě ptá:”Vás je tam půlka letadla?” Co na to říct? Vlastně skoro ano...:-)

Dorazili jsme včas a ponorka se už vracela z předchozího výletu. Alex, kapitán ponorky si na mě i Jakuba okamžitě vzpomněl a vřele nás vítal...Nastoupili jsme všichni a kromě nás tvořilo posádku asi ještě dalších 5 lidí a to bylo vše....pohodička...Vyrazili jsme z přístavu a objeli Paleokastrísu a obdivovali její okolí a nádherné moře. Jakub po chvíli za mnou přišel a ptal se mě, kdy budou otvírat "akvárium”.
Myslel tím spodní palubu, ze které je vidět pod vodou a ve vodě samozřejmě rybky. Dorazili jsme až po útes s klášterem a Alex dal povel, abychom se šli podívat na ryby. Nejen ryby, tentokráte jsme tam načapali i potápěče a našli i pohozené sochy na dně moře. Děti i baby nevycházeli z údivu a plavba na ně udělala ohoromný dojem. Jakub mohl dokonce na cestě zpátky řídit žlutou ponorku! To bylo něco! Za doprovodu beatlsácké písně "yelow submarine” jsme se vraceli do přístavu....Byl podvečer a v přístavu už nás čekala Edi. Edi je neuvěřitelná ženská, s velkým srdíčkem a úžasným smíchem, který by rozesmál snad i mrtvého. Dali jsme si s ní fredo capuccino a děti ledovou tříšť, načež jim naše teta zdůraznila, že si to mají nechat raději vychladnout....Ledovou tříšť! :-)) vzápětí jí to došlo a rozesmáli jsme se na celé kolo a samozřjemě se smíchem vedla opět naše hostitelka Editka. Rozloučili jsme se s ní po chvíli,a bychom nezdržovali a vyjeli nahoru do kláštera, nafotili vyhlídku a zakoupili klášterní víno a pomalu se vraceli zpátky dolů. Cestou, protože to nebylo daleko, jsme se ještě stavili zkotrolovat Petra s Ivou v Liapádes a zjistit, jak se jim vede. Mají se také velmi dobře a chválili si cestovní agneturu se kterou na ostrov přijeli, Prý budou doporučovat...tak uvidíme...

Večer jsme si daly trošku Retsiny, kterou baby učím pít, protože mě opravdu chutná a zvláště v parných dnech je to příjemné odlehčené pití...unavení sluníčkem i výletem jsme všichni totálně v deset odpadli a teď je ráno, já jedu pro děti Pavly do Kerkyry, jelikož ona má dnes perný den a my se s nimi můžeme povalovat u moře. Tak si jdu dát kafíčko, babička mě totiž místo v osm pro jistotu vzbudila už v sedm, tak tu sedím, zírám na noťas, protože už bych stejně neusnula a píšu ty své nesmysly, které chvílemi nedávají smysl ani mě. Za chvíli vyrážím a vás všechny zdravím z úžasné Kerkyry. Zvláštní zpravodajka z Kerkyry posílá všem čtenářům i jednu velkou slanou pusu. Edita

a asi i poslední...

Tak se nám to krátí...Uteklo to jako voda, dnes je neděle a zítra se budeme vracet večer domů. Ale po pořádku:

V pátek jsme jeli zase všichni s dětma, tzn. Jakubem, Zuzkou a Dankem do Benitses a užívali s nimi moříčka a sluníčka...Děti řádili ve vodě a ve volné chvíli si hráli na tavernu a předbíhali se, kdo ji má lepší, a na kamenech nám jako nabízeli uvařené jídlo pro změnu zase z menších  kamínků. My jen ležely a platily zase jen kamínky, jako eury. Zkasírovali nás všechny pořádně. Byli ale fakt zlatí! Večer jsme se vraceli s Jakubem zpátky do Kerkyry a spali u Pavly. Andreas zrovna začínal míchat těsto na chléb, tak jsem vše točila na kameru. Smál se ale, že to je tajné...:-) Pavla odešla na zkoušku na ságo, protože se aktivně přihlásila u kapelníka, že dlouho nikde nehrála, jenže on se domníval, že má teď přes léto hodně práce a nemá čas. V podstatě se nemýlil, ale Pavla chtěla hrát, tak jí sdělil, že v pátek večer je zkouška a v sobotu ráno v 6,30! se jde hrát na procesí...To si dala! Takže domů dorazila až po desáté, chléb už upečený a já seděla na balkoně a pozorovala ze tmy Ag. Spirydonas, do kterého jsem se zamilovala při svém pobytu v Kerkyře. Přesněji do jeho zvonění. Normálně mi to bude doma chybět...Dali jsme si společně na dobrou noc nějaké to pivko a šli spát.

V sobotu měla Pavla volno a chtěla si zařídiit nějaké záležitosti s dětmi, tak jsme s Jakubem vyrazili do Benitses za babama. Dopoledne jsme s nimi odpočívali u vody a po obědě s Markétou, Karolínkou a Jakubem vyrazili na Pantokrátor. Babička s tetou se zůstaly smažit na slunku v Benitses. Markétě se cesta přes Dassii a Ipsos moc líbila a když jsme vyjížděli do hor, nestíhala přehazovat v rukou kameru a foťák. Dorazili jsme na Pantokrátor a výhled byl úžasný. V kapličce děti zapálili svíčku a v obchůdku se suvenýry jsme koupili nějaké ty tretky.

Mnich Efcharístos, kterého znám díky Pavle, tam tentokráte nebyl. V obchůdku obsluhoval takový starší pán, docela sympaťák, vysoký a mohutný a na první pohled nepřístupný. Jenže do obchůdku se zrovna vřilila parta moldavských žen a začaly jedna přes druhou štěbetat a vše prohlížet takovou rychlostí, že jsme úžasem oneměli. Pak jsme se ale dál věnovali obchodu a ten pán mi vysvětloval kvalitu olivového oleje, když v tom jedna ta Moldavanka nerespekrotvala to, že se bavíme a na drzo nám vstoupila do řeči a začala ho atakovat svými dotazy. Načež ten seriozní pán natáhl ruku před sebe, vztyčil prostředníček a ukazováček a jak to dělávají kluci, když chtějí jako mířit pistolí, obrátil svůj kolt směrem k té ženštině a dvakrát jako že vystřelil. :-)) Baba v momentě ztichla a došlo jí, že skáče neslušně do řeči, načež se ten pán začal smát neuvěřitelně krásným a nakažlivým smíchem, že rozesmál celý obchod na celé kolo. Nemělo to chybu a mě jen mrzí, že jsem kameru stihla zapnout až o chvíli později. Ale i tak ten jeho nakažlivý smích trošku zachycen mám. Skoro až v osm jsme se vrátili do Benitses a zůstali tam s Jakubem naposledy spát.

Teď je neděle ráno, já popíjím kafíčko, trošku se nám tu začaly honit mraky, což mě teda opravdu vůbec nevadí, protože je stále horko jak v peci. Jen naše teta, která se už snad ani více opálit nemůže, má z toho divoké sny,  že by mělo být zatáhlé. V poledne odjíždíme hromadně do Kerkyry, znovu jsme všichni zváni k Pavle a Andreasovi na oběd a pak už jen balení, zítra snad poslední koupačka a večer odlet zpátky domů. Bude nám smutno. Už teď přemýšlím, a vypadá to, že nejsem sama, že se některá z ženských ke mě ráda přidá, kdy se sem zase vrátím. Mám tu už spoustu úžasných přátel, je tu nádherně a po ostrově si už jezdím téměř jako domorodec, tak co si více přát. Přeji tedy vám, aby jste alepsoň jednou v životě zažili ty úžasné pocity, co mám teď já a odjížděli odsud nebo z jiného místa jako já se slzami v očích. Naposledy tedy všechny zdravím z Kerkyry a z domu už jen pak budu otravovat s fotkama. Přeji krásné prázdniny všem a domů posílám sluníčko, protože tam údajně prší ...edita a spol.