Moje lyžování

Tak se pochlubím. Ono to moc asi na chlubení není, ale co bych neudělala pro přátele, aby se taky trochu pobavili a zasmáli. Vyrazili jsme s Romanem opět včera na lyže. Směr Velké Karlovice. Dojeli jsme až na sjezdovku na Horal. Pro mě moc jednoduchá. Tak jsme pokračovali na Kyčerku. Lyžařský výcvik a plná sjezdovka puberťáků. Otočili jsme auto a vrátili se na okraj Velkých Karlovic, kde je kousek od cesty náááádherná sjezdovka "U Bambuchů". Kdo zná, pochopí mé další vyprávění. Kdo nezná, pochopí možná taky. Sjezdovka vypadala krásně, sjízdně a nic moc prudce. Roman se mě ptal, jestli to dám a moje odpověď zněla:" Jasně!" Obuli jsme lyžáky, zapli lyže, Roman zakoupil vstupenku na vlek, podotýkám na kotvu, na které jsem ještě nikdy nejela a už to byl horror, protože Roman sice nahoru vyjel, ale přestože je kotva pro dva, tak beze mě. Jaksi mi to ujelo a mé tělo upadlo. Nevadí. Druhý pokus. Kotva opět odjela beze mě. Pak se asi chlápkovi, co u toho stál, zželelo nebohé lyžařky a kotvu mi přihrál pod prdel. Ne, že by moje zadní část byla nějaká malá, ale zkrátka kotva se svezla a já na ní spíše visela, než jela. Takže ještě než jsem vyjela nahoru, tak mě bolely ruce od ramen až po předloktí, jak jsem se křečovitě držela. Konečně jsem dorazila nahoru. Bolelo mě všechno a to jsem ještě nejezdila. Roman na mě čekal a už můj úchop kotvy ho rozesmál až k slzám. Uviděla jsem svah. Hrůza! " No tak to já nedám! To je prudké jak sviňa." Roman mě přesvědčoval, že to je v klidu a že jedeme. Tak jo. Ještě krátká výmluva, že musím počkat, až projede "karlovická střela", místní vláček, abych ho nesrazila..Koleje byly sice až za příkopou, ale co když... Po 100 metrech, kdy se mi to nebezpečně rychle rozjelo, jsem sebou raději sekla na prdel, protože jsem se té rychlosti zalekla. Romeš mě posbíral a pomohl vstát. Jelo se dál. Dalších 100 metrů a zase na prdeli. To jsem už nedávala. Unavená, vystrašená, sdělila jsem svému drahému instruktorovi, že prostě jdu dolů pěšky. Přesvědčoval mě, ale já jsem beran, takže jsem si stála za svým. Vyzula jsem lyže na okraji sjezdovky a chtěla se postavit, a přišlo něco, co jsem fakt nečekala, bez lyží jsem zapadla do sněhu jak vlastenec až po prsa a to už Roman nevydržel a doslova řval smíchy a mezi tím se mi pořád omlouval, že se řehtá, ale že to prostě jinak nejde. Jenže já se řehtala taky a jestli nás někdo pozoroval, tak měl zážitek na celý den. :-D Zkrátím to. Sešla jsem pak lážo plážo sjezdovečku, počkala na Romču, který si to ještě párkrát sjel a jeli jsme domů na oběd. S lyžováním si dám hold na chvíli pauzu.